Archive

Czech

Irský film In Fear (2013) – mám dojem, že je potřeba zvýraznit lokaci, neboť lokace zvýrazňuje film – sympatickým způsobem odpovídá rozměru své produkce. Tváře jsou občas nasvíceny světlem, které by pro Hollywood bylo „zatraceně bledý“. Člověk má občas pocit, že má špinavé brýle, ale ne, jen hloubku ostrosti někdo nastavil na „zatraceně krátká“. Podobné detaily jsou ale velmi silně spojeny s náladou filmu s menším rozpočtem, který se navíc vyhýbá jakémukoliv pejorativnímu smyslu toho slova.

Strach z nadpřirozeného, který se pomalu změní v přirozené, na mě dělá mnohem přijemnější dojem než strach z nadpřirozeného přecházející do nadpřirozeného lekacího nesmyslu – Sinister (2012).

A Alice Englert vypadá trochu jako trochu skutečnější Ellen Page s krásnejma nohama.

/

Irish film In Fear (2013) – The location should be emphasized mainly because it emphasizes the mood of the film – decently fits the scale of its production. The light on faces could sometimes be very much ‘bloody pale’ for Hollywood. Other time one thinks that he forgot to clean his glasses before he finds out that it is just the depth of field that is ‘bloody small’. But these details very strongly relate to the atmosphere of a film with a smaller budget, without any pejorative meaning of the term.

Read More

Advertisements

XXY (2007), argentinský film Lucíi Puenzo se zabývá otázkou pohlaví a sexuality. Zpočátku se zdá být mírně přímočarý a člověk očekává jakousi napnutou romanci, zjitřenou mystyckým kouzlem osobnosti hlavní hrdinky a mořskými želvami. Pak se ale odebere do velmi odlišných končin.

Read More

Ztraceno v překladu ukazuje jeden obraz stále znovu. V popředí je člověk a v pozadí je město, nebo možná, protože hledíme skrze sklo, na kterém se všechno odráží, je to naopak.
Hraje v něm vtipný Bill Murray a překrásná Scarlet Johansson, ale hlavní důvod proč ho teď právě chci vidět znovu je ten, že ukazuje pocit osamění a jedinou cestu jak z něj ven tak přesně.
Jeden nemusí jet až do Tokia aby ho zažil, myslím, že stačí i cizí město.

/

Lost in Translation shows one particular picture many times. The picture has a human being in the foreground and a city in the background. Or, possibly, it could be the other way round.
There is the funny Bill Murray and gorgeous Scarlet Johansson, but the main reason why I want to watch it again is that it shows the feeling of loneliness and the only way out of it so precisely.
One does not have to go all the way to Tokio to feel like that, a different city could do.

Chtěl bych psát o digitální technologii ve filmu. Někdo, kdo se nezabývá filmem do větší hloubky, se může ošívat a vymlouvat, že je to věc příliš technická, nebo nedůležitá. Ale digitální technologie s sebou nese důsledky, které ho přímo ovlivňují, stejně jako nejspíš kohokoliv kdo žije v globální technické civilizaci. Některých těch důsledků si lidé budou vědomi, některých možná ne. Proto chci shrnout základní údaje o tomto problému, bez historických fakt a filozofických přesahů. Neboť pro samotnou existenci digitální technologie a její případný vývoj je nezbytné, aby si ji byli vědomi ti, kdo ji budou tvořit, to jest, v této době, všichni a každý do jednoho.

Read More

Magic Mike

Magic Mike (2012) Stevena Soderbergha
Vypadá nenápadně ale brilantně využívá technik filmového vyprávění. Soderberg se pečlivě vyhýbá veškeré Hollywoodské pompezitě, výbuchům, CGI a CIA.
Několik málo postav se setkává na několika málo místech v příběhu, který nepřesahuje rozměr jedné městské čtvrti. Je to dílo komorní.
Tím více síly pak leží v okamžicích, kdy se krása zjeví jakoby navzdory filmařské snaze. Krása jakou má opuštěný ostrov, na kterém striptéři pořádají své večírky.

The Great Gatsby (2013) Baze Luhrmanna
Se dá zhruba přirovnat k sérii výbuchů. Zářící rozvířená scéna postrádá precizní střih a hladkost Moulin Rouge (2001). Ten útok na vaše smysly vás spíš ruší při sledování děje.
Poté řekne vypravěč: „Stál na konci mola a vztahoval ruku do temnoty“ a Gatsby je tu, stojí na konci mola a vztahuje ruku do temnoty. Tak vypadá devalvace fimového jazyka.
Něco je tu ale pěkného. Nejsem si jist jestli DiCaprio opravdu disponuje mýtickým charismatem J. Gatsbyho, ale málokdo se vyrovná jeho hluboce zamilovaným mužům, zvláště když je hraje s mokrým obličejem – viz Luhrmannův druhý, Romeo + Juliet (1996).