Archive

Monthly Archives: April 2013

HGS

The Hour-Glass Sanatorium by Wojciech J. Has
Fulfills the dreams of the film students that want to film the depths of their souls. Has made one long voyage into the subconsciousness of his character. French surrealists said that film is a medium designated to capture dreams. And although the discourses about the nature of the cinema got out of fashion, one must admit that Has managed to create this atmosphere flawlessly.

Advertisements

HGS

The Hour-Glass Sanatorium od Wojciecha J. Hase
Přesně naplňuje představy studentů filmu, kteří chtějí natáčet hloubku své duše. Has uskutečnil jednu dlouhou cestu do podvědomí, pronikající životem jeho postavy. Francouzští surrealisté říkali, že film je médium stvořené k zachycování snů. A ačkoliv řeči o podstatě kinematografie vyšly z módy, nelze než přiznat, že Hasovi se podařilo takovou atmosféru vystihnout do detailu.

Django Unchained (2012)
Je hezké být Tarantinem. Tarantinovi se dobře daří. Přejme mu to, protože:
Jsem se smál, jsem byl napnutej, jsem měl drsňáckej pocit.
Taky je na něm sympatické:
že asi umí ovládat tvar stříkající krve, že je fanda blaxploitation, že umí STÁT víc než význačně.
Recenze je, že se mi nelíbila jedna jediná věc.
(Když Django drezíruje svého koně, vrací se do filmu vztah vládce-ovládaný, a to spíše omylem, než z úmyslu převrátit dosavadní vnímání postav.)

Anne Bilsonové se nelíbilo víc než jen jedna.

Django Unchained (2013)
It is easy to be Tarantino today. Tarantino is fine, good luck to him, because:
I laughed, I was worried, I had a cool-guy feeling.
I also like that:
he can probably control the shape of splashing blood, he is blaxploitation fan, he can STAND more than significantly.
I did not like ONE thing.
(The Django’s final dressage embodied the relationship of the ruler and the subordinated in the moment when the story seemed to be dealt with it.)

Anne Bilson did not like more things.

I Wish (2011) by Hirokazu Koreeda
Is a story about children that almost completely lacks sentiment (except the soundtrack). In spite of that, those who have younger brothers or lived in a separation for a long time can shed a tear in certain moments. But most of the time the enchantment by a childhood prevails, with a slight touch of a nostalgia for traditional Japan and old times.

I Wish (2011) Hirokazu Koreedy
Je příběh o dětech, který se úspěšně vyhnul téměř veškerému sentimentu (až na soundtrack). A přesto, ti, kteří mají mladší bratry, nebo žili dlouho v odloučení, mohou v jistých chvílích zaslzet.
Většinou ale převládá okouzlení dětskostí. S lehkým spodním proudem nostalgie po tradičních Japonských hodnotách (a hlavně starých časech).

Good Vibrations (2012) by Lisa Barros D’Sa and Glenn Leyburn
Is a portrait of the stubborn Irish happiness. In the middle of civil war people sacrifice more than they can for a short moment of unbound ecstasy. This courage seems admirable, but a little scary as well, and though the film ends in the middle of euphoria and omits the difficult later years by few lines of subtitles, the reality still weigh upon us a bit. This is probably the reason why we do not organize punk concerts.